Předpoklady úspěšného výcviku (Ing. Miloš Hušek)
Prvním a hlavním předpokladem je dostatečná schopnost cvičitele. Profesionální elektronické výcvikové obojky, které naleznete na těchto stránkách, jsou mimořádně účinné a nevídaným způsobem mohou zrychlit, zefektivnit a zpřesnit výcvik, avšak pouze v případě, že jsou správně používány. Cvičitel by tedy měl mít alespoň základní znalosti o výcviku psů. V opačném případě opravdu doporučujeme obrátit se na nejbližší kynologický klub, psí školu nebo výcvikové středisko a alespoň po nějakou dobu jej se svým psem navštěvovat. Nejen proto, aby se naučil základy poslušnosti (popř. další disciplíny) pes, ale zejména jeho pán.
Podmíněné a nepodmíněné reflexy
Rozhodně byste měli něco vědět o fungování podmíněných a nepodmíněných reflexů. Na tom je právě založen každý výcvik (tedy i ten klasický). Pokud jste to již ze školy zapomněli nebo máte pocit, že nevíte, jak to aplikovat v praxi, zkušení cvičitelé "na cvičáku" vám to rádi vysvětlí.
Elektronické výcvikové prostředky mohou nevídaným způsobem znásobit možnosti dobrého cvičitele, ale samy "za vás" psa rozhodně nevycvičí a nesprávným použitím můžete způsobit více škody než užitku.
Začátek výcviku
Pes by měl být starší než 6 měsíců a rozumět povelům, jejichž plnění na něm bude vyžadováno s pomocí výcvikového obojku. S výcvikem začínáme doma, s náročností odpovídající věku štěněte, formou hry a s využíváním odměn, teprve až pes dokonale rozumí povelu (třeba přivolání) je čas na další fázi, tj. přimět psa toto vykonávat vždy a všude. Teprve tato fáze je vhodná pro použití elektronického výcvikového obojku.
Pochvala a kontrast
I při používání výcvikového obojku nezapomínejte psa chválit a povzbuzovat, pokud cvik vykoná správně. Chybou je správně splněný cvik považovat za samozřejmost a v opačném případě psa jenom napomínat nebo dokonce trestat. Pes musí cítit vaši radost ze svého správného chování, pak jeho touha chovat se správně bude růst a výcvik půjde rychleji. Důležitý je zřetelný kontrast ve vaší reakci (včetně intonace - práce s hlasem je vůbec velmi důležitá) na jeho správné nebo naopak nesprávné chování.
Srozumitelnost a důslednost
Uvědomte si, že nejobtížnější fází výcviku je vysvětlit psovi, co po něm požadujete. Pak samozřejmě musí nastoupit další fáze, naučit jej poslechnout a vykonat cvik vždy a za všech okolností, což je zase otázka vaší důslednosti (a žádná technika to za vás neudělá). Ale tu první fázi rozhodně nepodceňujte - takové to zlostné "On dobře ví, co má dělat" bývá většinou jen nechtěným přiznáním neschopnosti psovoda jasně a srozumitelně komunikovat se svým psem.
V čem tkví účinnost elektronických výcvikových obojků
K používání elektronických výcvikových obojků bych na tomto místě ještě rád zdůraznil to, co téměř při každé příležitosti připomínám a co přesto, zdá se, si stále značná část pejskařské veřejnosti neuvědomuje a trpí pak zbytečnými předsudky:
Ohromná účinnost elektronických obojků nespočívá v razanci jejich působení (ta tam totiž není), ale v okamžitém působení ve správné chvíli, ať je pes zrovna kdekoliv.
Velmi patrné je to na příkladu výcviku přivolání, který nepochybně trápí majitele psů nejvíce a je bezkonkurenčně nejčastějším důvodem k zakoupení elektronického výcvikového obojku. Když to trochu zjednoduším, pokud přivoláváte psa a on nereaguje a vrátí se až po čase, až sám uzná za vhodné, máte v podstatě jen dvě možnosti, a obě jsou špatné:
- Psa potrestáte, ať již jen slovně nebo dokonce "důrazněji", což je typická začátečnická chyba. I když se omlouváte oním známým "on dobře ví, za co", tak takto to samozřejmě nefunguje a pes si to "vysvětlí" po svém. Nebude zpytovat svědomí, co že to před čvrt nebo půl hodinou udělal špatně a že tehdy měl hned přijít, ale zcela jednoduše svoji zkušenost vyhodnotí takto: "Přišel jsem, a ještě jsem dostal..." a příště se zařídí podle toho.
- Psa nepotrestáte, neboť výše uvedené víte, případně jej ještě pochválíte, abyste jej podpořili, že se k pánovi přijít vyplatí. To je sice menší zlo, nic jste moc nepokazili, ale ani nenapravili. Pes udělal zkušenost, že není třeba nějak reagovat, když jej pán volá, a nemá důvod nic měnit na svém dosavadním chování (nezávislém na vůli pána).
Pouze v případě, že můžete zasáhnout okamžitě - a na to máte pouze několik sekund - "vysvětlíte" psovi, co udělal nesprávně a co je třeba zkorigovat. Toto samozřejmě věděli kynologové dávno před elektronickými výcvikovými obojky a "řešili" to různě:
- metáním kamínků (-menů), řetízků, vodítka, klíčů a všeho možného po psovi
- vystřelováním téhož (popř. železných matek) po psovi prakem
- házením štěrku do korun keřů a stromků nad psa (u štěňat)
- střílením gumovými projektily, popř. broky po psovi (u loveckých psů)
- pronásledováním psa na motorce a následným "vyléčením" prutem...
Některé metody jsou spíše úsměvné, některé již méně a některé vyloženě surové nebo nebezpečné. A všechny dohromady (snad až na tu motorku) fungují na dost krátkou vzdálenost, ale ze všech je cítit jednoznačná potřeba zasáhnout hned teď. Což elektronický obojek zvládá perfektně, navíc na ohromnou vzdálenost a při přesně nastavené intenzitě a tedy přiměřeném působení a s vyloučením rizika.
Ing. Miloš Hušek
Leden 2002, aktualizováno leden 2011
