Historie elektronických výcvikových obojků

 

Obálka katalogu firmy Bill Boatman pro rok 1962-63

 

Úplné začátky

Elektronický výcvikový obojek (EVO) je prezentován jako moderní výcviková pomůcka, ale v případě jeho historie se musíme vrátit až do první poloviny minulého století. Začátky s použitím elektrického výboje při výcviku psů se datují k první polovině 30. let především v sousedním Německu. U nás první zmínku o použití indukčního přístroje najdeme v knize "Pes, jeho přirozenosti a jejich aplikace pro praktický chov a výcvik" z roku 1936.  Autorem této knihy je štábní kapitán František Kunce. Během 30. a 40. let se indukční přístroj používal jako korekční nástroj, aby si pes nevšímal pohozené stravy.

Nicméně v USA se již v polovině 30-tých let minulého století objevuje první prototyp elektronického výcvikového obojku napájený cívkovým induktorem značky Ford.

Princip elektrického výcvikového obojku. Dobová rytina z 30-tých let.

Padesátá léta

V padesátých letech nadále pokračovali profesionální  kynologově s těmito pokusy v Belgii, Holandsku, Německu, Francii, USA, Sovětském svazu a také tehdejším lidovém Československu. Štábní kapitán Štůla  ve své knize "Výcvik psa", vydané v první polovině padesátých let, popisuje používání primitivního "elektrického" obojku. Stále se jedná výslovně o korekční nástroj používaný ve vyjímečných situacích.

Podle některých ruských pramenů sestrojil v padesátých letech EVO jeden sovětský, respektive gruzínský etolog, který se zabýval výzkumem chování vlků. Bohužel po publikaci svého výzkumu mu byl veškerý materiál a vybavení zabaven.

Na dalším obrázku vidíme jeden z úplně prvních EVO, který byl již zkonstruován okolo r. 1955 (na obrázku je pozdější datum). Tento model nebyl ještě nabízen v běžném prodeji.

Konstrukce EVO z roku 1955 na elektronkové bázi.

 

Šedesátá léta

60. léta – elektronický obojek jako průmyslový výrobek spatřil světlo světa na začátku 60. let v USA. Měl sloužit jako výcviková pomůcka profesionálním cvičitelům loveckých psů především pro odstraňování štvaní zvěře. Na ilustrační fofografii z titulní strany prodejního katalogu Billa Boatmana vidíte jedny z prvních elektronických obojků. Byly to velmi primitivní, nepřiliš spolehlivé přístroje s jedním či dvěma stupni intenzity velmi silného elektrického výboje. Hmotnost přijímače se pohybovala okolo 800 – 900 gramů, velmi rychle se vybíjely baterie, dosah byl velmi krátký atd. Na trhu se objevilo několik výrobců jako Jetco, Sensitronic a další  často dnes již neexistující výrobci. V roce 1968 zakládá Jerry Gonda firmu Tri-tronics, která se v následujících letech stává leaderem ve vývoji a výrobě elektronických obojků a to v celosvětovém kontextu. Tým Tri–tronicsu od samého začátku vsadil na úzkou spolupráci s tehdejšími špičkovými cvičiteli v USA a začal také spolupracovat s odborníky z jiných oborů. V šedesátých letech se začíná elektrostimulace používat např. ve sportovním lékařství.

Sedmdesátá léta

Na začátku 70. let představuje Tri-tronics svoji první řadu modelů elektronických obojků. Na dobové fotografii z roku 1973 vidíte výrazné změny oproti modelům z 60. let.

Dobová fotografie z roku 1973

Hmotnost přijímače se snížila na cca 450 - 480 gramů a řada modelů se prezentovala již 5 stupni nastavení stimulace a dosahem cca 400 metrů. Postupně se řada odborníků zabývá možností podstatně efektivněji využít elektronické obojky při výcviku psů. Tri-tronics postupně spolupracuje s řadou významných amerických trenérů, namátkou bych jmenoval Rexe Carra, jeho bývalého asistenta a majitele výcvikového střediska Jima Dobbse, který později se svojí manželkou Phyllis a Alicí Woodwardovou publikují první tréninkový manuál pro výcvik retrívrů s pomocí elektronického obojku. Nicméně bych zde chtěl vzpomenout jiného odborníka, jehož jméno upadlo nezaslouženě v zapomnění. Na přelomu 70. a 80. let rozšířil řady týmu Tri-tronics absolovent Michiganské státní univezity Dr. Daniel F. Tortora - odborník v oboru psychologie a chování zvířat. Pod vedením Dr. Tortory probíhá výzkum, jehož výsledkem je studie "Safety Training – The elimination of Avoidance Motivated Agression in Dog" v roce 1983 publikovaná v prestižním  "Journal of Experimental Psychology General". Tato studie předběhla dobu o 20 let, ale je s oblibou opomíjena různými kritiky elektronických obojků. Nicméně v každé moderní seriozní studii najdeme na ni odkaz. O rok dříve publikuje první odbornou knihu "Understanding electronic dog – training" určenou pro veřejnost.

První odborná kniha o výcviku pomocí elektronického výcvikového obojku

Osmdesátá a devadesátá léta

Jak je z tohoto článku patrné, konstrukce elektronických výcvikových obojků procházela dlouholetým vývojem a v samotných začátcích můžeme jednoznačně konstatovat, že díky tehdejší úrovni technologie těžko lze mluvit o bezpečných a humánních pomůckách. Jedny z prvních obojků vyráběných pro bezpečnostní složky v Německu měly kontaktní body umístěny skoro až pod ušima psa. Jednalo se o obojky značky Karenwald a byly používány v extrémních případech. Tyto obojky navíc měly vysokou intenzitu elektrostimulace.

V 80-tých letech německý veterinář Schaecker sestrojil obdobný, ale již na tehdejší dobu modernizovaný obojek, viz ilustrační obrázek:

EVO doktora Schaeckera, Německo, 80-tá léta.

U tohoto typu vidíme podstatně větší vzdálenost mezi kontaktními body, která vyžadovala neúměrnou hodnotu eletrostimulace. V důsledku toho byla stimulována podstatně větší část svalové tkáně včetně míchy. Podle francouzských zdrojů byl "vynález" doktora Schaeckera údajně 10-14x silnější než současné obojky!

V USA od samého počátku byly vyvíjeny obojky s menší vzdáleností kontaktních bodů (výjimkou byly dva prototypy z roku 1935 a 1955), bylo to způsobeno i tím, že americké federální normy, které jsou v porovnání s evropskými podstatně přísnější, nečiní rozdíly mezi elektrostimulačními zařízeními pro lidi a pro zvířata.

V roce 1991 Kaczmarek ve své studii "Electrotactile and vibrotactile display for sensory substitution systems" upozorňuje na nedostatky tehdejších elektronických obojků. Jednalo se především o skutečnost, že pokud elektronické impulsy následovaly rychle za sebou nebo byl použit impuls dlouhého intervalu, mělo to negativní vliv na psychiku psa.

To potvrdil i známý německý odborník Dr. Dieter Klein. V zahraniční literatuře najdeme často termín pulsní stimulace místo elektrostimulace. Elektrostimulace má vliv na tepovou frekvenci. U dříve zmiňovaných EVO byl problém v tom, že tehdy dostupné úrovně elektrostimulace měly příliš vysokou hodnotu a v případě, že impulsy následovaly rychle za sebou, došlo k rychlému navýšení tepové frekvence, doba než se hodnoty tepové frekvence vrátily do původních hodnot byla delší a negativně působila na psychiku psa.

Od první poloviny 80. let již značná část profesionálních cvičitelů používala EVO jako výcvikovou pomůckune jako korekční nástroj. Problém byl v tomto, že tehdejší technologie nesplňovala zvýšené požadavky cvičitelů. Moderní výcvik v poslušnosti čerpá ze zkušeností sensomotorického učení, pro nějž je typický trénink ve velmi krátkém časovém úseku. Bylo tedy potřeba zkrátit časový interval krátkého impulsu, snížit počáteční hodnoty elektrostimulace a zvýšit počet úrovní.

Na tyto výhrady reagovala firma Tritronics, která spolu s dalšími americkými výrobci Dogtra a DT Systems iniciovala další rozsáhlý výzkum s vědeckými pracovišti. Výsledkem této aktivity bylo uvedení modelu Tritronics PRO 100 na podzim roku 1998. Tento model již splňoval zvýšené požadavky, mimo jiné oproti tehdejším modelům nabízel již 15 úrovní elektrostimulace. O necelé tři roky byl nahrazen modelem, který nabízel již 18 úrovní elektrostimulace.

V roce 1999 společnost Dogtra uvádí na trh první model EVO s lineárním nastavením o počtu 100 úrovní, s funkcí vibrace a LCD displejem.

Smutnou skutečností je, že dodnes se na světovém i českém trhu objevuje řada modelů asijské provenience, které nové parametry nesplňují.

V 80. letech Tri-tronics začíná spolupracovat s dalším americkým výrobcem – firmou DT Systems v oblasti nových technologií a jejich využití v oblasti výcviku psů. V devadesátých letech tuto dvojici doplní firma Dogtra. Jejich spolupráce pak vrcholí v druhé polovině 90. let. Objevuje se na trhu nový typ obojku s funkcí vibračního pageru (okolo roku 1998). Firma Dogtra začíná uvádět na trh modely s lineárním systémem nastavení stimulace, Tri-tronics zůstává věrná klasickému tzv. tradičnímu nastavení stimulace a DT Systems volí kompromis mezi těmito dvěma odlišnými systémy.

V 80. a 90. letech se postupně na americkém a evropském trhu objevuje řada dalších výrobců. V USA jsou to např. Innotek, Petsafe, Remington, E-technologies známé jako Einstein, v Evropě potom dnes již neexistujíci Teletakt či Bravodog a z těch dodnes působících na trhu Num´Axes, Martin System, PAC collar. Na začátku 90. let  činí podíl Tri-tronicsu cca 80 procent, což nelibě nesou ostatní konkurenční firmy. Z důvodu snížení výrobních nákladů řada z nich přesouvá těžiště výroby do Asie, Dogtra a DT Systems do Jihokorejské republiky a SportDog, Petsafe a Innotek do Číny. Na konci 90. let také sílí kritika některých odborníků v oblasti kontroly a kvality samotných elektronických výrobků. Na tuto kritiku reagují výrobci a v roce 2004 je založena asociace ECMA, jejímiž členy jsou Dogtra, Petsafe, Innotek, Sportdog - všichni USA a dále Num´Axes (Francie), Martin System (Belgie), PAC Products (Irsko) a od roku 2012 i český Dogtrace. Dále jsou  v Evropě prodávány výrobky americké firmy DT Systems, které rovněž splňují normy EU.

Současnost

Přesun  výroby amerických firem do Asie se bohužel projevil negativně v tom, že se na trhu objevují výrobky různých no-name asijských firem. Tyto firmy nabízejí velmi levné, kvalitou a bezpečností velice diskutabilní produkty. Jsou zaměřeny především na nezkušené uživatele, pro které je hlavním kritériem nízká cena.

V současnosti se elektronické výcvikové obojky vyrábí v USA, Francii, Belgii, Irsku, ČR, Číně a Indii. Odhaduje se, že na světovém trhu je současnosti nabízeno cca 150 – 170 modelů elektronických obojků různé kvality.

 

Dan Ryba

Autor se věnuje výcviku psů již od roku 1968. V průběhu své praxe se věnoval výcviku služebních a loveckých psů. Byl účastníkem republikových mistrovství, výběrových a mezinárodních závodů, zkoušek s různými plemeny, členem širšího reprezentačního výběru. Od roku 1978 se věnuje instruktorské a lektorské činnosti.
Listopad 2014