Nácvik průzkumu terénu (Luboš Jánský)

Chci uvést jednu z metod, která se mi v minulosti na mnoha psech osvědčila. Touto metodou je průzkum terénu s vyhledáním lehkých předmětů. Jde o přesný a radostný průzkum terénu v konečné fázi výcviku, s vyštěkáním ukryté osoby, s dobrou ovladatelností psa. Psovod je do jisté míry cvik průzkumu terénu schopen naučit psa sám. Neposlední výhodou je i rychlé vypracování podmíněného reflexu u psa.

Předpoklad pro výcvik

Předpokládá se, že pes radostně a spolehlivě aportuje předměty psovoda (boty, rukavice, čepici apod). Úplně přesné aportování není podmínkou.

První etapa nácviku - přehledný terén, odhazované předměty

V první etapě nácviku volíme přehledný terén, kde psu vyhledání a přinesení předmětu nebude činit potíže. Připravíme si asi čtyři předměty, které již pes spolehlivě aportuje, rozložíme je na ose postupu ve vzdálenosti 15 m od sebe. Poté se psem u nohy, upoutaným na krátkém vodítku nebo s ovladatelným volně, přijdeme k prvnímu předmětu. Předmět odhodíme kolmo od osy postupu do vzdálenosti asi 20 m, aby pes viděl předmět dopadnout. Psa vyšleme pro předmět povelem "Revír - aport" a současně ukážeme rukou do směru. Pes by měl radostně vyběhnout a předmět přinést psovodovi. Přesné předsednutí a odevzdání předmětu psovodovi není podmínkou. Psa však řádně pochválíme. Poté předmět položíme na osu postupu, psa vezmeme k noze a postoupíme k druhému z připravených předmětů. Celý postup opakujeme s tím rozdílem, že druhý předmět odhazujeme na opačnou stranu. Zásadou je pravidelné střídání směrů. Doporučuji však nezačínat stále stejným směrem. Tímto způsobem vyšleme psa pro všechny čtyři předměty. Pokud cvik psa zajímá, opakujeme tuto sérii v jednom cvičebním dnu dvakrát až třikrát. Postupně volíme terén náročnější, méně přehledný. Stane-li se, že pes předmět nenalezne, pomůžeme mu tak, že pro předmět dojdeme a hodíme jej dále. Opět tak, aby pes i toto odhození předmětu viděl. Velíme "Revír - aport" a rychle se vracíme na osu postupu, kam by pes měl předmět přinést. Postupně předměty házíme od osy postupu dál a můžeme cvik ještě ztížit tím, že psu zakryjeme výhled v době, kdy předmět dopadá. Pak je nucen předmět hledat nosem - čichem a méně se orientuje zrakem.

Druhá etapa nácviku - samostatné vybíhání

V druhé etapě učíme psa samostatně vybíhat do stran od osy postupu pro předměty, které jsme předem rozházeli. V začátku nácviku této metody se opět vrátíme do přehledného terénu. Psa uvážeme, případně odložíme tak, aby viděl, jak předměty odhazujeme. Opět střídavě od osy postupu vpravo a vlevo nebo opačně. Na ose postupu si označíme místo, na jehož úroveň předmět dopadl, abychom psu mohli snáze pomoci v případě, že by předmět nenašel. Při prvních cvičeních předměty neházíme příliš daleko. Po odhození tří až čtyř předmětů se vrátíme a přivedeme psa na úroveň prvního předmětu. Z osy postupu jej vysíláme povelem "Revír - aport" a ukážeme rukou do směru vysílání. Je-li správně propracována se psem první etapa, pes bude vybíhat aktivně a radostně hledat předměty. Po každém nalezení a přinesení předmětu nezapomínáme psa odměnit.
Stane-li se, že se pes v začátku druhé etapy chová bezradně a při vysílání do stran neví, co od něho žádáme, je dobré se okamžitě vrátit k nácviku prvé etapy, hodit psu dva až tři předměty do strany z osy postupu a okamžitě provést nácvik druhé etapy ve stejném terénu, jako v první etapě. Jinou metodou jak psa naučit vybíhat bude, že psovod vyběhne 3 - 5 m se psem do strany, přičemž dá psu povel "Revír - aport". Okamžitě, jak pes začne vybíhat do patřičné vzdálenosti od osy postupu sám, psovod přestane psovi pomáhat, aby se nevytvořila nežádoucí spojitost. Nepodaří-li se psu předmět po vyslání nalézt, pomůže psu s jeho nalezením, případně předmět hodí ještě dále od osy postupu. Do tohoto stádia nácviku je dobré cvičit denně.

Nácvik dostatečné vzdálenosti vybíhání

Aby se pes naučil vybíhat co nejdále vpravo nebo vlevo od osy postupu, je nutné i předměty odhazovat dále než 30 m, tedy alespoň 40 m. V lesnatém terénu se nám asi nepodaří předměty hodit z osy postupu tak daleko. Nosit předměty od osy postupu do stran není také příliš vhodné, jelikož se pes začne orientovat čichem a bude postupovat po stopě. Proto je nejlepší předměty rozházet z vnější strany prostoru určeného pro průzkum terénu. Stále dbáme, aby pes vybíhal kolmo od osy postupu a neměl snahu jít příliš dopředu. Při takovéto nepřesnosti jej raději přivoláme zpět a vyšleme znovu.

Třetí etapa nácviku - slepé směry

Ve třetí etapě nácviku již psa vysíláme do směru, kde předmět není, tzv. slepý směr. V začátku této etapy vyšleme psa jen do jednoho slepého směru, a to po nalezení alespoň jednoho předmětu. Postupně slepých směrů do průzkumu terénu vkládáme více. Postupně přejdeme na předměty cizí.

Nácvik vyštěkávání figuranra

Pro potřeby výcviku psa ve smyslu zkušebního řádu však tento cvik budeme potřebovat v trochu jiné podobě. Proto doporučuji současně s nácvikem průzkumu terénu uvedenou metodou cvičit i nácvik vyštěkání pomocníka (figuranta). Psa učíme vyštěkávat na jeden směr s cílem, aby pes figuranta spolehlivě, vytrvale a bez pomoci vyštěkával, aniž by jej napadal. Poté můžeme přistoupit ke skloubení terénu a vyštěkávání. Tento moment ve výcviku psa považuji za stěžejní. Figuranta si ukryjeme tak, aby byl v částečném úkrytu na druhém směru průzkumu terénu. Psa na prvý směr vyšleme tak, jako by měl provádět průzkum terénu na předměty. Bude nutné, aby pes neviděl figuranta předem, případně aby jej neviděl odcházet do prostoru pro průzkum. Na druhý směr, tedy na úkryt figuranta, jej vyšleme stejným způsobem, jako bychom jej vysílali k vyštěkání figuranta na jeden směr. Vrátíme se tedy k nácvikové metodě, kterou jsme psa učili vyštěkávat. Zvládne-li pes tuto fázi, můžeme ji zopakovat s tím, že figurant bude ukryt na třetím směru.

Luboš Jánský

Pozn.:
Tento příspěvek byl uveřejněn v časopise Pes, přítel člověka již v roce 1984 (v čísle 8). Přetištěno s laskavým svolením autora.
Poznámka autora v posledním odstavci o "potřebách výcviku ve smyslu zkušebního řádu" tedy již není aktuální, zkušební řád byl od té doby změněn a průzkum terénu a hledání ukrytého figuranta se dnes již ve sportovní kynologii neprovádí v přirozeném terénu (v lese), ale v umělém prostředí s maketami. Přesto byl tento odstavec v článku ponechán - velmi dobře vyhovuje potřebám výcviku záchranných psů v plošném vyhledávání.

Autor se již několik desítek let aktivně věnuje sportovní kynologii, téměř 30 let pracuje se psy rovněž profesionálně u Policie ČR. Kromě vlastní výcvikové činnosti působí jako lektor a pořádá přednášky a školení výcviku psů v kynologických klubech.
Březen 2010