Jak pracuje elektrický pastevní ohradník
Princip funkce
Vodiče elektrického ohradníku jsou stále pod napětím, dodávaným ze zdroje impulsů. Ten je svou druhou svorkou uzemněn. Pokud se zvíře dotkne ohradníku, spojí svým tělem tento vodič se zemí a tím se uzavře elektrický obvod. Zvíře dostane neškodnou, ale dostatečně nepříjemnou ránu a po několika takových zkušenostech se rychle naučí ohradník respektovat a nepřibližovat se k němu.
Jinou variantou provedení ohradníku je ta, že ohrazení kromě vodičů pod napětím obsahuje rovněž vodiče uzemněné. V tomto případě se oba druhy vodičů střídají (pod napětím - uzemněný - pod napětím - uzemněný...). Elektrický obvod se pak uzavře ne mezi vodičem a zemí, ale mezi vodičem pod napětím a vodičem uzemněným. Jinak řečeno, zvíře potom nedostane ránu při dotyku od jednoho vodiče, ale od dvou vodičů při jejich současném dotyku. Toto řešení se používá zejména v případě suché a špatně vodivé země, při sněhové pokrývce a v dalších případech, jak bude podrobněji uvedeno dále.
Sestava elektrického ohradníku
Elektrické ohrazení se skládá z několika částí. Základem je zdroj, který v pravidelných intervalech, zhruba jednou za sekundu, vysílá obvykle přes vysokonapěťový kabel krátké elektrické impulsy (o délce cca 0,1 sekundy) do vodičů ohradníku, tvořeném vodivými lanky, pásky nebo dráty. Ty musí být pro správnou funkci dobře izolovány od země. Elektrické impulsy mají vysoké napětí, minimálně 2 000 V až 3 000 V dle druhu zvířat, aby pronikly kůží zvířat. Maximální přípustná hodnota napětí impulsů je 10 000 V.
Další důležitou součást elektrického ohradníku tedy tvoří izolátory. Ty jsou různého druhu podle toho, jaký druh vodiče nesou, k čemu se montují, zda jsou určeny pro rovné úseky, rohy, branky apod. Někdy jejich funkci přebírají plastové tyče, které jsou sami z izolačního materiálu a tedy u nich není dalších izolátorů třeba. Někdy není naopak třeba tyčí a stojek, na které se jinak upevňují. To je v případech, kdy jsou izolátory montovány na stávající plotové nebo jiné sloupky, prkenný plot apod.
Důležitou součástí sestavy je zem. Ta vlastně tvoří zpětný vodič, který vede elektrický proud z aktivního vodiče přes tělo zvířete zpět k druhé svorce zdroje. Zdálo by se, že zde je to bez starostí, zem je přece k dispozici všude, ale opak je pravdou. Protože má tuto funkci, musí být zem dobře elektricky vodivá. To ale nemusí být vždy a všude splněno. Suchá zem, skalnaté podloží nebo třeba i suchý sníh v zimě představují velmi špatný vodič, v horším případě spíše izolant, a mohou tak komplikovat řádnou činnost ohradníku. V takovém případě je pak vhodné sestavit elektrický ohradník ze střídajících se vodičů pod napětím a vodičů uzemněných, jak bylo zmíněno výše.
V každém případě je nutné zřídit kvalitní uzemnění, a to i v případě střídajících se vodičů dle popisu výše. V tomto případě je dobré uzemnění potřebné mimo jiné pro zamezení rušení. Pro uzemnění použijte zemnicí ocelové pozinkované tyče se svorkou pro připojení zemnicího vodiče. Tyto tyče zatlučte na vhodném místě v blízkosti zdroje impulsů, nejlépe tam, kde zůstává země trvale vlhká. Nevhodná je písčitá nebo kamenitá zem. U malých ohrad, nízkém výkonu zdroje a vlhké dobře vodivé země postačí 1 tyč, v jiných případech je zapotřebí několika tyčí, vzdálených od sebe alespoň 1 metr a vzájemně propojených zemnicím drátem. U výkonnějších zdrojů impulsů zhruba počítáme s 1 tyčí na 1 joule výkonu, ale záleží samozřejmě hlavně na kvalitě země. Pro připojení ke svorce zdroje a pro vzájemné propojení zemnicích tyčí použijte zemnicí žluto-zelený vodič, nejlépe průřezu 4 mm2.
Pokud je třeba do ohrazení vstupovat, je třeba vytvořit bránu. Ta je tvořena izolovanou rukojetí s háčkem, bránovým izolátorem a příslušným vodičem. Podle jeho druhu může být brána pružinová, lanková, pásková nebo drátová. U brány je vhodné propojit obě její strany vysokonapěťovým kabelem, uloženým v zemi. Tím se jednak dosáhne toho, že otevřením brány se neodpojí část ohradníku od napětí, jednak se zamezí jiskření, které by jinak při otevírání a zavírání brány vznikalo.
Ohradník je možno doplnit dalšími prvky, například vysokonapěťovým vypínačem, kterým je možno vypínat jednotlivé ohrady nebo jednotlivé vodiče ohradníku (například spodní vodič při vyšším porostu nebo za sněhu) nebo zábleskovou kontrolkou, která trvale kontroluje správnou funkci ohradníku a indikuje přítomnost napětí na něm.
Ing. Miloš Hušek
